6.5. - 7.5., Charyn Canyon a před cestou do Saty

25. června 2018 v 22:04 | Martin(e)K + Ivet(k)a |  fotky/photos
6.5. neděle

Sice jsme v Kazachstánu už týden, ale stále se nám nepodařilo přeorientovat na místní čas, chodíme spát v jednu ráno a vstáváme v devět. Vlastně nám to vcelku vyhovovalo, saunování v půlnoc, kdy všichni spí, není vůbec špatné.
Proto když se máme přesouvat z Almaty do Charyn Canyonu v 8:00 ráno, je načase fungovat v místním režimu. Po probdělé noci, kdy nám pod oknama naříkal jeden z mnoha toulavých psů, je budíček o šesté k naštvání.
Rychle do sebe nacpat trochu ovesné kaše s ovocem, zapít douškem čaje a hurá vyhlížet taxík, který nám na 6:50 objednala recepce. Respektive objednat měla, ale neobjednala. Takže vyhlížime marně a žádáme o nápravu. Sraz má být v 7:30 na autobusovém nádraží a my stále v hotelu. Již nervózně podupávám pravicí a minuta se zdá být jako hodina. Třikrát sláva, taxík se dostavil a včas se nacházíme na smluveném místě. Naše hloupost je, že jsme ten kousek nedošli pěšky, příště se stačí podívat do mapy. Ušetříme tím nervy i peníze.
K prasknutí plný bus bez klimatizace vyjíždí lehce po osmé do Charyn Canyonu, Kuře chudák zase schytal vepře sedícího před ním, který nebyl s to pochopit, že si tu sedačku prostě na už tak zmáčklé nohy Kuřecího nesklopí.
Jedna čurací zastávka, kde krmím naší svačinou toulavé psy (nemůžu se na ty smutné stvoření dívat jen tak) a po 4,5 h jsme na místě.







Po výstupu z busu nás přes obličej plesknul silný a studený vítr. Je jasné, že na tílko to zase nebude. Zatím ještě netuším, jaká hrůzná zima bude v noci.




Kaňon je nádherný, ne nadarmo je přirovnán k tomu americkému. Bohužel i stejně hovadsky jako v USA, se tam někteří návštěvníci chovají. Žádná úcta k žijícím zvířatům ani k přírodě, řev a hlasitá hudba některých pologramotných hňupů, co svoji osobnost neumí vyjádřit jinak než takto (darwinismus v této době bohužel díky falešné humanitě přestává existovat).
Ale my kašleme na davy i konvence, půjčili jsme si tam něco jako chatku, spíš lodži a hodláme zde strávit noc. Asi v 16:00 davy mizí a my ožíváme. Vystupujeme nahoru mimo označené trasy, kocháme se a fotíme jak draci.















Nádherná podívaná, minimum lidí a pokud nějací, tak slušní a ohleduplní. Když padá Slunce za obzor, začíná nepříjemně foukat. Kuře tahá aparát a jde dělat obrázky. Já na sebe navlékla všechno oblečení, ale ani šest vrstev nepomáhá. Zalezu si k knížkou do brlohu a čekám na zázrak.
Ten se objevil v podobě Kuřete a tahá mě to místnůstky v závětří, kde popíjíme ruský čaj. Zrovna si chrochtám, jak je fajn neslyšet celou dobu češtinu, když kde vzala, tu se vzala, parta asi deseti českých filmařů.
Je čas jít na kutě, do chatky ze všech stran fouká a třese se, más strach, že se probudím v Číně. Je zima jak blázen a ztrácím optimismus, naštěstí ne pud sebezáchovy. Kuře mě zabalil do několika dek a peřin, usínám zabalená jak larva. A to doslova, více než 12 hodin spánku ukazuje chytrá aplikace. Dobré ráno z Canyonu.




7.5., pondělí
Studená noc. Noční procházku jsem pustil z hlavy. Místo hvězd bych asi stejně viděl prd. Navíc venku pořád skučela skorovichřice. Izolepou utěsněná chatrčka ze slepených třísek kupodivu stála, jen se vždycky trošku nahnula po větru. Kazaši staví se zřetelem na odolnost proti zemětřesení a nepříznivým povětrnostním vlivům, víme? Každé otočení se spolehlivě rozvrzalo postel, v tom kraválu se nedalo moc spát. Aspoň, že kuřecí statečně zařezávala. Ráno jsem se hecnul a před východem vylezl ven. Jasno, bezvětří. Vylezl si na zakázané stezky (sorry, kaňone). A šel vyzvednout Kuřecí. Tu bylo nutno pomalu vyloupat z několika vrstev dek a přikrývek. Anglická snídaně s kabanosem a vaječnou omeletou a čajnikem. Snídání na terase u řeky. Lambáda. Do jedné odpoledne prakticky žádní lidi. Pak se s nima roztrhnul pytel. Jo a škorpiona, ani hada jsme v kaňonu nepotkali ani jednoho.





















Měli jsme domluvený sraz ve dvě s průvodkyní. Nikde jí nebylo, šli jsme hledat náš bus, nahoru/dolů myslím celkem zbytečně trajdaly auta, míjeli jsme davy lidí. Celkem hnus. Davy trousily odpadky, přinesly s sebou kravál a nepohodu. Ještě, že jsme zmizeli. Bus jsme našli hned na poprvé! Průvodkyně hotová starostlivá paniučitelka, překlad zajistil švýcarsko/německý pár a jelo se.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama