Kindergarten, MI, Olympiastadion Berlin

5. srpna 2018 v 17:25 | Martin(e)K + Ivet(k)a |  fotky/photos

















 

Ruky na dudy! Strážnice MMXVIII

19. července 2018 v 8:04 | Martin(e)K + Ivet(k)a |  fotky/photos


















 


10.5. Bishkek, Almaty... 11.5. Praha

5. července 2018 v 19:30 | Martin(e)K + Ivet(k)a |  fotky/photos


10.5. čtvrtek a 11.5. pátek




Budíček o půl sedmé a snídaně na vyhřáté zahrádce hotelové restaurace. Poklidný začátek dne.
Necháme v hotelu bagáž a sháníme Uber. Bohužel pro tuto zemi není zatím dostupný, škoda. Nevadí, taxík je vhodná alternativa. Necháme se zavézt na Bílý bazar, obezřetně hlídáme věci a tváříme se nenápadně. Tyto místa nejsou na turisty přiliš zvyklé, navíc není sezóna, tudíž dva světlí Evropani s velkým foťákem jsou jako pěst na oko.
Stačí jeden pohled na nabízené zboží a už se nás usmívají a vychvalují, že zrovna to jeho je nejlepší. Obdivuju otevřenost místních, já bych se takto prodat neuměla. Zastavujeme u stánku staré ženy, prodávající bylinné čaje. Z původního plánu koupit dva čaje jich odnášíme plnou tašku, za pár korun. Necháváme paní na místní poměry slušné dýško a spokojeně se suneme dál. Kyrgyzské pečivo, ořechy, koření, ale taky domácí potřeby a elektronika. To všechno lze koupit na Bílém trhu.
Přes nos nás uhodil neidentifikovatelný puch, šířící se někde z dálky. Něco mezi rybinou, rozkládající se krví a střevním obsahem. To musíme zažít a intuitivně jdeme za smradem. Ocitneme se v nevětrané místnosti, kde se prodává maso a masné výrobky. Konina, baranina, hovězina, v omezené míře dokonce vepřové. Napěchované střeva koňským masem a krev na zemi působí trochu jako z hororu. Atmosféru tomu dodají protivné mouchy, horko a pořádný smrad. Měli tam ale pěkné ořezky na vyškvaření sádla, moc jsem se nezastavovala, aby mi je nenabízeli. Kuřecí je z toho nějaké pobledlé a dělá se mu zle, tak radši mizíme mezi bylinky a ořechy.






Zastavuju u stánků se sýry a poptávám místní specialitu kumys (zkvašené kobylí mléko). Bohužel dlouho bez úspěchu. Už se pomalu vzdávám naděje, že kumys ochutnám, když se ocitáme v hale s mléčnými výrobky. Ptáme se u prvního stánku a paní nás posílá za kolegyní, která sídlí kousek od ní. Z 10l kýblu nalévá tekutinu, která vypadá jako kravské mléko zředěné s vodou. Nad hygienickými podmínkami raději nepřemýšlím a ochutnávám. Na účinky fermentovaného nápoje jsem nečekala ani hodinu.









Podařilo se nám ještě nakoupit dvě velké pixle medových víček a nějaké chuťovky.
Když nemáme peníze už ani na taxík, je nutné za nic moc kurz, se vzdát kazašských tengů.
Ověšení batohama a nákupama, sháníme pro kamaráda ušanku ze stříbrné lišky, což se zázrakem podařilo (tyto krásné zvířata se již nesmí zabíjet, zoufale jich ubývá). Já dávám přednost pokrývce hlavy, kvůli které nemusel nikdo umřít.
U pouličních prodavačů nakupujeme kvas (nápoj ze zkvašeného chleba) a vařenou kukuřici.
Jako ochutnávka Kyrgyzstánu výlet není špatný, ale je třeba se vrátit do Almaty, brzo ráno odlétáme do ČR. Nasedneme do poloprázdné maršrutky a čekáme na její naplnění. Přidala se k nám parta ruských horolezců. Soudě dle jejich závanu, trávili v horách více než několik dní. V rozpálené maršrutce bez klimatizace to byly zajímavé 4h, dokonce jsem se naučila dýchat pusou. V letní Praze se to bude jistě hodit.
Nutno ještě podotknout, že moje pětiprsté botky udělaly na celníky dojem (při přechodu hranice Kazachstán x Kyrgyzstán). Viděla jsem poprvé na kamenném výraze tohoto úředníka něco jako grimasu, u druhého dokonce úsměv, nevídáno.
Zbití a unavení si dáme poslední večeři v gruzínské restauraci a jdeme balit. Budíček ve 3:30 a shánění Ubera na letiště. Čeká nás 12h letu, fuj.
Je za náma další cesta za poznáním dalekých krajů, místních lidí a taky sama sebe. Děkujeme Kazachstánu a Kyrgyzstánu za možnost nahlédnout do jejich naprosto odlišné kultury, za otevřenost a vstřícnost jejich obyvatel, za to, že jsme se u nich mohli cítit vítáni a v bezpečí.
Decetně unavená, pár set kilometrů vzdušnou čarou od domova dopisuju tyto řádky a cítím se být naplněná a unavená zároveň. Začínám se těšit do práce, to je to pravé znamení, že dovolená končí.


K O N E C

9.5. Almaty Kazachstán/Bishkek Kyrgyzstán

1. července 2018 v 19:39 | Martin(e)K + Ivet(k)a |  fotky/photos
9.5., středa

Z původního plánu cesty se nám podařilo splnit všechno. Máme ještě dva dny a spoustu možností. Jednou z nich se nabízí návštěva hlavního města Kyrgyzstánu, Bištěku. Nebesa nám poslaly do cesty místního hocha Maxe, který nám výlet nerozmlouval.
Rozhodli jsme se jet až odpoledne. Dnes je výročí konce války a přemýšlíme, že hodíme očkem na dav, oslavující Rudou armádu. Konec konců, osvobodili i nás. Zvláštní podívaná. Téměř každý nesl fotku některého ze svých příbuzných, kteří bojovali ve 2. světové válce hrdě nad hlavou a davem zněla Kaťuša a jiné sovětské písně. Myslím, že většina hrdinů by radši byla doma, než aby vraždili, plenili, znásilňovali a vůbec popustili uzdě těm nejnižším pudům.








Je doba kolem oběda a čas chytit mašrutku do Bištěku. Bylo to jednodušší, než jsme očekávali. Zaplatíme v přepočtu 300kč za oba a čekáme, až se mašrutka naplní cestujícími a může odjet (zde něco jako jízdní řady neexistuje, až je plno, tak se jede). Kuře šlo koupit ještě nějaké jídlo na cestu, já číhám, abychom neodjeli bez něho. Když už jsme uvelebení vzadu, přichází nám vstříc usmívající se pán a spustí češtinou. Milé setkání s krajanem, který prakticky celý život cestuje po Asii a z různých důvodů se s rodinou stěhuje (Číňani mu po 10-ti letech žití v jejich zemi neprodloužili vízum), teď zrovna do Kyrgyzstánu. Čtyři hodiny ve společnosti Pavla utekly jak voda a po překročení hranice se kocháme Altajem z jiné země.
Po příjezdu do cíle si pečlivě vybíráme, komu sedneme do auta (prej tady není až tak moc bezpečno) a jdeme zahodit bágly do hotelu.




Průzkum započneme v gruzínské restauraci. Kde jinde bychom taky mohli? Nasycení a napojení skvělým vínem, pokračujem ve vycházce po centru. Zastavuje nás mladík a zajímá se o foťák. Trochu máme strach, aby na nás nevyskočila parta kamarádů a nám nezůstaly jen pasy a oči pro pláč. Nedůvěra není na místě, jen se s náma chtěl vyfotit a taky je velký fanoušek prezidenta Zemana a fotbalisty Pavla Nedvěda.





Centrum jsme prochodili a začíná se smrákat. Sice je příjemné teplo (konečně můžu uplatnit tílka, kterých mám plný batoh), ale ne příliš bezpečno. Co s načatým večerem? Bez vína poloviční zábava, proto když vidíme obchůdek Praga, volba je jasná. Gruzínské víno se sýrem nakoupeno. Sauna a bazén čekají. Zrovna si uvědomuju, že lékárnička s vývrtkou zůstala v krosně v Almaty a nemáme víno čím otevřít. Není jiné volby než jít někam, kde vývrtku mají. Když jsme naše přání s provinilým výrazem sdělili číšnikovi v docela solidní restauraci, řekla bych, že se tím bavil celý zbytek šichty. Al davaj🍷.












Další články


Kam dál